Ostřešany

Je přísně tažný druh, naši ptáci zimují až v Africe jižně od Sahary. Na hnízdiště přilétají od poloviny dubna a již v září nás opět opouštějí. Hnízdí v otevřené krajině v nížinách. K hnízdění nejčastěji používají písčité nebo hlinité stěny, často v blízkosti vody – břehy vodních toků, pískovny, břehy písníků, cihelny či okraje povrchových hnědouhelných dolů.

Břehule říční je náš nejmenší vlaštovkovitý pták. Zbarven je temně hnědě se špinavě bílou spodinou a příčným hnědým proužkem na voleti. Často ji po hnízdí době můžeme spatřit nad rybníky, kde velice obratně loví potravu – drobný hmyz.

Z porovnání výsledků mapování hnízdního rozšíření ptáků v ČR je zřejmé, že dochází od začátku devadesátých let k výraznému úbytku plošného rozšíření i početnosti. Důvodem je úbytek lokalit vhodných k zahnízdění. V současnosti již vlivem intenzivně obhospodařovaných vodních toků prakticky nehnízdí v jejich březích. K zániku kolonie vede i „zestárnutí“ hnízdních stěn ve starých pískovnách nebo okamžité svahování odtěžených stěn. Odhadovaný pokles početnosti břehulí říčních od posledního sčítání v letech 1985–89 je 20 %.

Hnízdní lokalitu ve starém písníku u Ostřešan sledujeme již od roku 1981. Každoročně zde vyvede svá mláďata několik desítek až stovek párů břehulí. Jejich početnost byla nejvyšší v osmdesátých a na počátku devadesátých let, kdy zde hnízdilo 100 až 250 párů ročně. Poté nastává postupné snižování množství hnízdících břehulí až na současných 30 až 50 párů, což souvisí s postupným zarůstáním a stárnutím stěn pískovny a rovněž s úbytkem otevřené vody. Pro zachování hnízdní kolonie je proto nezbytné každoroční odtěžení zvětralé vrchní části stěny pískovny v co nejdelším úseku.

Kromě vizuálního sledování provádíme i odchyt a kroužkování hnízdících břehulí říčních, čímž zjišťujeme např. věrnost hnízdišti, návrat vyvedených mláďat do kolonie, maximální stáří ptáků a pomocí zpětných hlášení i změnu hnízdní kolonie či tahovou trasu. Výsledkem je zjištění, že významná část starých ptáků i vyvedených mláďat se vrací zpět do této kolonie (zjistili jsme již několik desítek ptáků), část břehulí se naopak objeví na jiných hnízdištích, většinou v blízkém okolí (v poslední době na velké kolonii v písníku v Čeperce). Po vyhnízdění se pohybují kolem velkých rybníků v širším okolí (Žehuňský rybník, Bohdanečský rybník) a za podzimního tahu se pravidelně zastavují u velkých jezer v Maďarsku (viz ukázky zpětných hlášení dále).

Břehule říční je v posledním Červeném seznamu druhů avifauny ČR zařazena již do kategorie NT jako druh téměř ohrožený. Nejen proto si zaslouží naši pozornost a péči, aby hnízdní kolonie v Ostřešanech, jedna z posledních na Pardubicku, nezanikla.

Zpracovali: RNDr.Kryštof Harant, Ing.Jan Horák