Ostřešanská hospůdka - více informací získáte na telefonních číslech 466 304 921 nebo 602 446 904
Tento dům je zvláštní svojí fasádní výzdobou. Jedná se o originální fresky zmíněné malířky. Eva Filemonová se narodila v Ostřešanech jako třetí dítě. Otec vlastnil cihelnu, matka krátce po jejím narození onemocněla a musela být umístěna do soukromého sanatoria. Toto odtržení od matky se promítá do její tvorby v pozdějším věku. V Ostřešanech žila do roku 1952, kdy byla nucena odejít. Po odchodu z rodné vsi bydlela v Brně, ale v roce 1982 se vrátila zpět do rodných Ostřešan. Z kádrových důvodů (kvůli otci) jí bylo zakázáno vzdělání, a tak se živila zpočátku jako uklízečka, poté jako zdravotní sestra. Po smrti svého prvního muže zůstala doma se synem a začala malovat. Vrátila se však zpět do práce jako vychovatelka učňů. I tuto práci musela z politických důvodů opustit. Nakonec se stala ošetřovatelkou nemocných na nejtěžších pracovištích (psychiatrie, onkologie).
V letech 1976−1981 žila ve Strážnici s druhým manželem, který sem v letech normalizace musel odejít. Po návratu do rodných Ostřešan rekonstruuje dům a zdobí ho vlastními sgrafity, freskami, sochami z pískovce i dřeva, obrazy a dalšími uměleckými díly. Do roku 1976 byla spíše nedělní malířkou. Od tohoto roku se však malování a umělecké tvorbě věnovala naplno. Pořádala výstavy, zpočátku však pouze amatérské, neboť vystavovat a tvořit od roku 1982 oficiálně nesměla.
Eva Filemonová byla 2x vdaná. Poprvé za Ivana Filemona (stavař), který tragicky zahynul v roce 1966. Podruhé se vdala za hudebního skladatele Emanuela Kuksu ( †2003 ).
Její díla jsou převážně surrealistická. Hlavním motivem bývají koně, které si v dětství zamilovala.
Břehule říční:
Je náš nejmenší vlaštovkovitý pták. Zbarven je temně hnědě se špinavě bílou spodinou a příčným hnědým proužkem na voleti. Často ji po hnízdí době můžeme spatřit nad rybníky, kde velice obratně loví potravu – drobný hmyz.
Kromě vizuálního sledování provádíme i odchyt a kroužkování hnízdících břehulí říčních, čímž zjišťujeme např. věrnost hnízdišti, návrat vyvedených mláďat do kolonie, maximální stáří ptáků a pomocí zpětných hlášení i změnu hnízdní kolonie či tahovou trasu. Výsledkem je zjištění, že významná část starých ptáků i vyvedených mláďat se vrací zpět do této kolonie (zjistili jsme již několik desítek ptáků), část břehulí se naopak objeví na jiných hnízdištích, většinou v blízkém okolí (v poslední době na velké kolonii v písníku v Čeperce). Po vyhnízdění se pohybují kolem velkých rybníků v širším okolí (Žehuňský rybník, Bohdanečský rybník) a za podzimního tahu se pravidelně zastavují u velkých jezer v Maďarsku (viz ukázky zpětných hlášení dále).
Břehule říční je v posledním Červeném seznamu druhů avifauny ČR zařazena již do kategorie NT jako druh téměř ohrožený. Nejen proto si zaslouží naši pozornost a péči, aby hnízdní kolonie v Ostřešanech, jedna z posledních na Pardubicku, nezanikla.
Zpracovali: RNDr.Kryštof Harant, Ing.Jan Horák
Původní název vsi Wostřešany vznikl z patrně „vostrých střech“, kterých se zde nacházel hojný počet. Nejstarší známá zpráva o obci Ostřešanech jest ze dne 23. prosince 1340 v poslední vůli rytíře pana Arnošta z Pardubic, sepsané na zámku „Stará“ na Bydžovsku. Dle této poslední vůle rytíř Arnošt z Pardubice odkazuje Pardubice a některé vsi, mezi nimi též Ostřešany, svému synu Arnoštovi, který byl děkanem v Praze v hlavním chrámu Páně a později se stal prvním arcibiskupem pražským. V archivu českém (díl XVII.) jsou první zprávy o usedlících z Ostřešan z roku 1493. V tomto roce odvádělo vrchnosti ouroky 5 usedlíků.